Rozdupané cesty v Trojmezí

Obdrželi jsme dotaz ohledně pohybu koní v Trojmezí.
„V tomto období a obecně vždy, když je podmáčená půda, koně pohybující se v území Trojmezí, změní stezky a pěšinky na široké bahnité oranisko. Chci Vás, požádat zda nemáte informaci o tom kdo takto hloupě, egoisticky a necitlivě využívá toto území a znemožňuje tak jeho využití jiným.“
Naše sdružení Trojmezí dlouhodobě spolupracuje s ekologickým centrem Toulcův dvůr, které užívá část lokality Trojmezí pro svoji činnost a proto nebyl problém získat vyjádření od Sdružení Sraz z.s., které provozuje jezdecký klub na Toulcově dvoře.
Uvědomujeme si, že je to stav, který vadí mnohým návštěvníkům Trojmezí a do jisté míry oprávněně se na nás zlobí. Celé roky se tímto zabýváme a snažíme se najít řešení, musím však uznat, že ne vždy úplně úspěšně. Jako výchozí v řešení tohoto problému je fakt, že nemůžeme do Trojmezí v tomto období přestat jezdit úplně. Když jsme pořídili na Toulcův dvůr koně, zavázali jsme se tím k tomu, že jim poskytneme co nejlepší podmínky pro život zde. Vyjížďky do Trojmezí jsou v tomto směru nezbytné minimum toho, co koním musíme poskytnout. Na druhou stranu Trojmezí není park, jde většinou o zemědělskou půdu, případně jinou zeleň. Cesty, které používáme s koňmi jsou v zásadě tři, jsou v soukromém vlastnictví a s většinou vlastníků o možnostech jízdy na koni jednáme. Kolem Botiče je oficiální cyklostezka, která je bez problémů průchozí vždy, stejně jako červená turistická trasa. Po změně počasí cesty vždy rychle revitalizují a drtivou většinu roku jsou zcela v pořádku. V období, kdy je půda podmáčená, dodržujeme následující opatření:
putovani_2012-013
– Snažíme se co nejvíce jezdit do Hostivařského lesoparku, kde jsou cesty zpevněné.
– Některé cesty vůbec nepoužíváme (spodní cesta kolem Botiče, spodní sadová cesta – tunel, červená značka od Spořilova – tunel,…).
– Tam, kde jsou dvě cesty vedle sebe, používáme vždy jen jednu z nich a necháváme tak alespoň alternativu pro chodce (horní pole – jezdíme po poli a necháváme pěšinku nebo širokou cestu mezi stromy, cesta kolem parkoviště na Košíku).
– Tam, kde není jiná možnost, snažíme se jezdit na jedné straně cesty a druhou nechat pro chodce – tam je asi největší slabina, protože někteří jezdci si koně správně neuvedou. Týká se to však pouze jedné cesty v celém Trojmezí, a to široké ořechové aleje šikmo shora dolů.
– Kde to máme domluvené, vyšlapáváme si nové cesty. Bohužel většinou takto vzniklou cestu začnou používat i chodci a za nějaký čas začne také vadit, že je rozdupaná. Např. vyšlapaná cesta podél páskové ohrady vlastně není cesta, ale část louky, kterou máme od majitele k dispozici pro koně.
– Vyznačujeme cesty na mapkách a rozšiřujeme mezi ostatní jezdce, kteří využívají Trojmezí.
Naším cílem je chovat se ohleduplně a problematice se věnujeme. Proto přijímáme podněty ze strany veřejnosti, jsme otevření komunikaci.
Víme, že tato opatření, i když je dodržujeme velmi úzkostlivě, nejsou na sto procent účinná, a proto pracujeme na metodice, kterou 1 -2 x ročně vyhodnocujeme a hledáme další řešení pro zlepšení.
Chtěli bychom, aby naši koně přinášeli všem jenom radost a pokud nám někdo poradí, co pro to ještě můžeme udělat, budeme moc rádi.
Za Sdružení Sraz s pozdravem
Iva Vacková, lektorka jezdectví a AVK
zeptala se: Renata Chmelová
koordinátorka Koalice občanských sdružení Trojmezí a členka správní rady o.p.s. Botič na Toulcově dvoře.